V úvodní přednášce dalšího cyklu Teatrologické společnosti se zaměříme na porovnání vývoje baletní scény v Československu a Polsku v letech 1945–1970, s důrazem na emancipaci baletu jako umělecké disciplíny a profesní dráhu tanečníků v politickém a kulturním kontextu.

V úvodu si stručně představíme baletní prostředí v meziválečném období, které zásadně ovlivnilo poválečný vývoj baletu v obou zemích, jak v institucionálním, tak v individuálním rámci. Dále se budeme věnovat klíčovým osobnostem (např. Saša Machov a Ivo Váňa Psota), jejichž odkaz formoval baletní tradice, ale i tématům jako taneční vzdělávání či expanze baletu na státních scénách. Dále se zaměříme na 60. léta a taneční inovátory, jako Pavel Šmok a Conrad Drzewiecki, a neopomineme ani otázku emigrace umělců. Sledována bude komparativní linie reflektující historické a kulturní souvislosti obou zemí. Jaké byly podmínky pro taneční vzdělávání a vývoj baletního umění v daném období? Do jaké míry docházelo k ovlivňování baletní oblasti ze strany stranického vedení? Docházelo v rámci možností ke vzájemné spolupráci a vzájemnému ovlivňování mezi oběma zeměmi? Na tyto otázky se pokusí odpovědět historička Lucie Felcan Rajlová.

Mgr. Lucie Felcan Rajlová, Ph.D., je česká historička. V současnosti působí jako výzkumná pracovnice ve Vojenském historickém ústavu Praha, kde se zaměřuje na orálněhistorický projekt Paměť vojáka – příběhy zahraničních operací. Do této pozice přešla z místa archivářky v Národním archivu. V roce 2024 obhájila disertační práci Porovnání vývoje české a polské baletní scény v letech 1945–1970 na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Ve své odborné činnosti se věnuje zejména orální historii, soudobým československým a evropským dějinám a dějinám československé kultury.

foto: Klasická symfonie (Balet Praha), premiéra: 23.04.1965 v Hudebním divadle v Nuslích, zdroj: foto archiv IPŠ